Přece jste se proklikali až sem, a to jsem vás prosila, abyste tohle snad ani nečetli...

Proč? Protože všechno, co tady kdy napíšu, nebude pravda. Osoby budou smyšlené, jména fiktivní a situace zcela nereálné...

Když jsme ještě působily ve Psu, spolupracovala s námi báječná korektorka Mgr. Petra Stejskalová. Je vystudovaná češtinářka, a proto si naši tehdejší čtenáři mohli být jisti, že to, co čtou, je nejen věcně správně, ale také z hlediska gramatického. Úctu ke psanému slovu jsme vždycky pokládaly za naprostou prioritu a cokoli jiného jsme považovaly za neomluvitelný šlendrián.

Petra měla báječnou, bohužel však již velmi „věkovitou“ babičku. Každá naše schůzka s Petrou nejprve začínala shrnutím posledních babiččiných veselých kousků. Více než devadesátiletá dáma však koncem roku opustila náš malicherný svět. Poslední dny s babičkou uchovala Petra v následujících řádcích... Líbily se mi, a proto se o ně chci podělit i s vámi.