Myslela jsem, že špatně slyším! Ředitelku hřebčína Lenku Gotthardovou známe léta. Redakce Jezdectví, ve které Lenka pracovala (doslova dnem i nocí) sousedila se Psem. Nesčíslněkrát jsme se potkávaly v kuchyňce na chodbě, kde jsme si vařily ten den už snad desátý kafe, a skoro se na patře bály, protože ostatní byli už dávno doma. Lenka dávala redakci úplně všechno, navíc na té nejvyšší možné úrovni.

Když byl před pěti lety vyhlášený konkurz na nového ředitele kladrubského hřebčína, dozvěděla se o něm Lenka poměrně na poslední chvíli. Vidím to jako dneska: svůj životopis psala na mém tehdejším psacím stole. Připadala mi strašně odvážná a odhodlaná. Obě jsme jí držely všechny palce a moc jí přály, aby to klaplo.

Po pěti letech se patrně zachtělo nějakému nadějnému držiteli titulu MBA (to víte, co znamená zkratka MBA? Mladý, blbý, ale ambiciózní) šéfovat národní kulturní památku. Když to zvládne baba, tak proč ne on, že jo?! Aby to nebylo tak okatý, byl pro začátek pověřen vedením dosav adní vedoucí hřebčína ve Slatiňanech. Vůbec mu nezávidím. Tak trapnou situaci slušný člověk zvládá jenom těžko... Až se vášně uklidní, bude v tichosti vyhlášeno výběrové řízení (v polovině prosince se už ví, že vyhlášené bylo) a vyhraje ho shodou okolností výše zmiňovaný držitel třeskutého titulu. A ono mu to půjde. Proč? Protože základ položila právě ing. Gotthardová. A čím je fundament pevnější a poctivější, tím to mladému, nadějnému kravaťákovi půjde déle. Že by hřebčínu šéfovala znovu ženská? Tak to se s vámi vsadím o co chcete, že to se nestane.

A důvod odvolaní Lenky Gotthardové? Nesrovnalosti v účetnictví... půvabné. Naše rodinná paní účetní mi k tomu řekla: „Neexistuje nikdo, u koho by kontrola nenašla nějakou nesrovnalost. Audit je ovšem ‚dobrovolná kontrola’ nikoliv kontrola finančního úřadu. Audit slouží k tomu, aby sis účetnictví opravila podle doporučení auditora, a předešla tak pokutám od finančního úřadu.“ Audit za dva miliony korun – jak zaznělo v příspěvku pořadu Reportéři ČT – přece musí něco najít, i kdyby nechtěl... Jak by pan ministr zdůvodňoval, že prošustroval dva miliony z peněz daňových poplatníků? Asi by nebylo korektní napadat auditorskou firmu, ta nejspíš sepsala závěrečnou zprávu, ale její interpretaci už ponechala na ministrovi. A ten chtěl psa bít, tudíž hůl si našel. Co na tom, že každoroční kontroly neshledaly v hřebčíně pochybení. (Podrobná reportáž vyšla v časopise Jezdectví 12/2008.)

Co bude dál? Zaměstnanci hřebčína pro něj žijí. Jde jim o jeho dobré jméno. Budou se proto snažit, aby nově příchozí ředitel nic moc nepodělal, aby nebyla ostuda. V případě hřebčína dokonce mezinárodní. To, že by se sebrali a jako jeden muž všichni odešli, není příliš pravděpodobné. To lze v případě nepoměrně menších „pracovních kolektivů“. Když se to ale podaří, bývá ostuda z diletanství skutečně rozkošná a zadostiučinění těch, kteří odešli, mimořádně hřejivé.