Váhavý začátek, avšak triumfální závěr
Poslední zářijovou sobotu 2008 probudila Litomyšl dechovka vyhrávající na náměstí jezdcům na koních, rozhodčím a mnoha myslivcům, kteří tu vzdali hold v myslivosti slavnému místnímu rodáku Karlu Podhajskému.
Memoriál Karla Podhajského je vrcholná soutěž mysliveckých psů konaná na počest muže, který významně přispěl k rozvoji československé myslivosti a byl jedním ze spoluzakladatelů Československé myslivecké jednoty v roce 1923. Pravidla MKP naleznete zde
Pes, nezbytný činitel při myslivosti, aby účelu svému plně dostál, musí být odborně vycvičen a zaveden. Znalost výcviku vystavujícího a zvěř k ráně přivádějícího jest dostatečně mezi cvičiteli rozšířena. Méně jest znám výcvik psa zachraňujícího, který chyby svého pána napravuje, a protože tohoto považuji za důležitou složku myslivosti, ukládám v následujících řádcích pro naše myslivce, snaživé cvičitele jakož i vůdce psů při hledáních a zkoušení, své dlouholeté, v praxi získané zkušenosti.
Karel Podhajský |
Ohrádka zahajovala
Většina diváků míří na tzn. ohrádku, aby se podívali na první disciplínu, kterou je přinášení lišky přes překážku. Lesní rokle umožnila pořadatelům připravit skutečně dokonalé lesní divadlo. Jeviště představoval prostor, kde měl každý pes předvést, jak dokonale přinese na povel lišku odhozenou do ohrádky.
Jelikož pozorní rozhodčí dbají na ochotu, rychlost a preciznost přinesení lišky, je tato ryze výcviková disciplína dosti obávaná. Záleží totiž i na takových drobnostech, jako např. nenese-li pes lišku příliš „fajnově“, to znamená jen opatrně předními zuby. To by totiž svědčilo o tom, že mu liška příliš „nevoní“. Psovi totiž liška skutečně moc nevoní a nebere ji příliš rád a tak při špičkovém výcviku záleží i na tom, jak je pes naučen lišku sebrat do plné mordy. Není to nesmyslný požadavek, jak by se na první pohled mohlo zdát. V praxi je totiž lepší, pokud pes nese lišku pořádně pevně, aspoň ji neztratí… Pokud už psovi liška upadne nebo si ji odloží na zem třeba proto, že se mu plete pod nohy (což byl případ Barbara z Mešínské hájovny), nesmí od ní zvednout hlavu. Malichernost? Možná. V praxi by na tom nemuselo záležet, ale co kdyby pes uviděl něco zajímavějšího, lišku nechal liškou a myslivci ji nedonesl. Rozhodčí rovněž sledují, aby soutěžící dbali mysliveckých tradic a se zvěří zacházeli s náležitou úctou. Proto vytkli nervóznímu vůdci i to, že nepoložil lišku správně na pravý bok.
Chování na stanovišti
Jako další je na programu tzv. chování na stanovišti. To je společné všem soutěžícím. Zkouší se při ní během deseti minut při naháňce, jestli pes v klidu zůstává u svého vůdce, zatímco on střílí. Všichni psi si odnášejí. čtyřky, jen Ester z Feblahu trojku. Bohužel tato fena neměla svůj den zrovna na memoriálu: šoulačka za dvě, práce na barvě za jedna. To ji bohužel vyřadilo z dalších bojů.
Dohady na barvě
Favorizovaný krátkosrstý ohař Ataman Duma Kazana Luďka Műllera, vedený na barvě jako oznamovač, došel po vypuštění k srnci, kousek ho poponesl, pak už mu byl těžký, takže se vrátil k vůdci a k srnci došli společně. Pro někoho práce za tři, rozhodčí však vyhlásili nulu. Následně však po poradě známku opravili na dvě. Negativní reakce v koroně na sebe nenechaly dlouho čekat… Citujme proto z platného zkušebního řádu: „Když pes vedený jako oznamovač nebo hlasič místo oznámení nebo hlášení nalezené zvěře tuto zvěř vůdci přinese, práce se ukončí a dosavadní hodnocení jako vodiče na řemeni se sníží o jeden stupeň. Pokud pes vedený jako oznamovač nebo hlasič nalezenou zvěř místo pouhého ověření kus poponese (do 20 kroků) a dále pracuje již bezchybně, není to považováno za chybu. Podmínkou je, že vůdce musí bezpečně ke kusu dovést v případě oznamovače anebo u něj hlásit v případě hlasiče.“ Nejasnosti a následné dohady však způsobily zdržení, během kterého prošel čas ostatním pobarveným drahám a další práce na barvě se pak protáhly až do tmy.
Vodní práce
Na rybníku Velký Kosíř se zkoušely vodní práce. Ty zahrnují ochotu k práci v hluboké vodě, přinášení kachny z hluboké vody, nahánění a dohledávku střelené nebo postřelené kachny v rákosí a dohledávku pohozené kachny v rákosí. I když se u několika psů vyskytly nesnáze při práci na hluboké vodě, my jsme měli štěstí na velice hezké výkony Branka Kořenice Ladislava Banáse, Aidy z Čibího dvora Jana Švábka a českého fouska Gereta z Miroslavského dvora (viz foto) ing. Petra Olivy, který mě obzvláště zaujal svým viditelně přátelským a nadšeným chováním a okamžitými reakcemi na pokyny vůdce. Všichni patřili svými dosavadními výkony k favoritům soutěže, což posléze potvrdilo i jejich konečně umístění.
Není pole jako pole
„Malé pole“ se říká disciplínám přinášení na dálku a dohledávka pernaté a srstnaté. Pro koronu jsou přehledné. Měli jsme možnost vidět dva různé výkony. Naprosto přesnou práci německého dlouhosrstého ohaře Alana z Chotusického údolí Vladimíra Kaisera (viz foto) a hned následně výkon krátkosrstého Thora van der Walttake Marcela Driezese z Nizozemí. Thor sice bažanta donesl v posledních vteřinách časového limitu, ale vlastně to nebyla práce na vlečce, ale spíše volné hledání, při kterém se pes vracel oblouky k vůdci. Za vícero nasazení ho rozhodčí ohodnotili pouze známkou jedna. Thor ztrácel body i na poli při společném honu, za systematičnost, hledání a klid před pernatou a srstnatou zvěří. Je to však velmi kvalitní pes.
V lese a na vodě však měl už samé čtyřky. Marcel Driezes (viz foto) přiznal, že náš zkušební řád nečetl, takže vlastně ani přesně nevěděl, jak by měla která disciplína vypadat… Jestli si ho ale přečte a přijede příští rok, bude Thor našim psům zdatným soupeřem.
Zlosyn mývalovitý
V neděli jsme vyrazili s první skupinou na polní práce. Sledovala jsem je ve společnosti mistrovského komentátora pana Hendla, letitého účastníka memoriálů. Letos měl však smůlu. Před memoriálem Richarda Knolla, narazil jeho pes při práci v rákosí na psíka mývalovitého. V souboji s ním pes sice zvítězil, ale odnesl si zranění, které mu neumožnilo zasáhnout do nominace na Podhajského memoriál. Usměvavý pan Hendl, který již před lety oslavil 80. narozeniny sledoval bez brýlí (!) dění snad ve dvousetmetrové vzdálenosti a tlumočil nám, co právě dělá pes. Že navětřil, vystavil, vypíchl zvěř atd. Možná že by nezasvěcený pozorovatel nic moc vzrušujícího na této podívané nenašel. Ale věřte, že je napínavé sledovat, jak vlohy psa umocněné výcvikem pomáhají myslivci. A na tomto memoriálu navíc ve špičkové podobě.
Vlečka rozhodla
Odpoledne se vydáváme do lesa. Vlečky jsou pokládány podél pohodlné cesty.
Pro koronu naprostá relaxace, pro soutěžící do poslední chvíle napětí. Ve hře o vítěze zůstávají dvě tři jména, ale všechno může být také úplně jinak. Jedním z favoritů je Ladislav Banás ze Slovenska. Z vlečky s liškou přináší jeho Branko Kořenice lišku poněkud stranou od vůdce. Váhavě se rozhlíží. Korona ani nedutá. Fotografové se přitiskávají ke kmenům stromů, aby Branka nerozptylovali. Vůdce pískne, což ho bohužel v této chvíli stojí čtyři body. Rozhodčí zadávají trojku. (Známky jedna až čtyři mají v jednotlivých disciplínách ještě různé koeficienty, aby tak byla vyjádřena různá obtížnost. Ve výsledku proto nemusí být čtyřka jako čtyřka.)
Foto: Zuzana Trankovská ml.
tiskem vyšlo v časopise
Svět psů 11/2008
I když jsem se snažila nepoužívat příliš odborné výrazy myslivecké kynologie, přece jen bych ráda vysvětlila alespoň některé. „Barva“ je krev zvěře, zvěř spárkatá je tzv. vysoká, srnčí, jelení.
Barva je práce na pobarvené stopě spárkaté zvěře. Zkušební řád o ní říká: Zkouší se na uměle pobarvené 500–600 kroků dlouhé stopě spárkaté zvěře (zpravidla srnčí). Na memoriálu a klubových všestranných zkouškách se zadáním titulu CACIT se pes vypouští na stopu za 2–4 hodiny po jejím založení. Psa je možno vést jako vodiče na řemeni, oznamovače, hlasitého oznamovače nebo hlasiče. Vodič vede svého vůdce na barvářském řemeni nejméně 5 metrů dlouhém až na konec dráhy, kde leží zhaslá zvěř. Oznamovač i hlasitý oznamovač pracuje od nástřelu k pobarvenému loži na řemeni jako vodič. U lože ho vůdce vypustí a zbytek dráhy musí pes vypracovat volně, zvěř si ověří a vrátí se pro vůdce, který čeká na místě vypuštění. Dříve ohlášeným způsobem oznámí, že zvěř našel a dovede vůdce (už bez řemene) ke zvěři. Hlasič pracuje na řemeni jako vodič k loži, kde je vypuštěn. Do 5 minut musí dojít sám ke zvěři a začít hlásit a pokračovat v něm až do doby, než k němu vůdce dojde. Šoulačka je způsob lovu zvěře, kdy myslivec jde terénem a pes ho následuje volně po jeho boku nebo za patami a musí reagovat na pouhý pokyn rukou. Korona jsou diváci, kteří sledují výkony psů na jednotlivých disciplínách. |